Povídka skoro tragikomická
Je rok kocůra.
Vyhřívej se na slunci jako on a škvírkami očí s nadhledem sleduj svět. (Pavel T.)
Jsme na výletě, šlapeme pěšky po louce do kopce. Unaveni sedáme, leháme do trávy a ty hned usneš jako špalek. Koukám na oblohu, mráčky plují po nebeské báni, klid a ticho se line vůkol nás. Vezmu mezi zuby stéblo trávy, nakloním se nad tebe a lechtám tě tím stéblem na nose a na očích. Oženeš se jako bys odháněl mouchu, probuzený mě pokládáš na záda a v tom….
Tvůj pohled padne na hodinky, popadneš batoh a mumláš – ujede mi rychlík, musím běžet. Zapomínáš se se mnou rozloučit a pádíš na nádraží. Já si sednu, a dělám to, co každý rozumný člověk v takové chvíli dělá, vyndám z batohu chleba s máslem a turistickým salámem, zakousnu se do něj, vyndám termosku a naliju si kafe. Kochám se pohledem na přírodu a v klidu jím.
Kolem jde myslivec se svým věrným, loveckým psem Brokem a říká: “Copak tak sama na výletě?” A já odpovídám: “To víte, lidi pořád někam uhánějí, čas je honí a já, i když mi taky čas utíká, já nespěchám.” To je rozumný, říká myslivec a přivolává svého věrného Broka, který mi dojedl svačinu, a oba mizí na kraji lesa.
Já dopiju kávu, zvedám se, vezmu svůj batoh a vydávám se oklikou na nádraží čekat na vlak, který pojede opačným směrem než ten tvůj.
Obrázek nahoře byl proveden pro Pavla T. od Tril,
obrázek dole je vypůjčený z internetu.
* Ze života české babičky * 
Velmi povedené, taky jsem si dneska tak seděla v trávě, svačila jablko a koukala na mráčky :-). Akorát ten chlap mi tam chyběl, místo něho jsem měla veverku a ta má času pořád fůru :-).
To se mi líbíTo se mi líbí
Není nad dobře připravenou svačinu.
Někdo nosí salám turistický, někdo lovecký.
Já přeferuji pražskou šunku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Takového společníka bych nechtěla, přítel má přece doprovodit svou dívku, aby se v pořádku vrátila domů a až pak se starat o svůj vlak. 😀 Nakonec to ale byla úplná idylka. Když jsi psala o tom chlebu s máslam a turisťákem, tak, tak jak salámy nemusím, dostala jsem na něj hrozitánskou chuť. Moc se těším, až bude takové teplo, že se bude moct usednout do trávy. Ovšem pozor! Před chvílí ve zprávách říkali, že už řádí klíšťata. Takže beru zpět, do trávy nesedat ani náhodou. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
No, tohle! Úplně jiná Naďa! Umíš překvapit – a zase příjemně.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tahle moje vymyšlenost má více významů, ale zde je hlavní postavou čas. Stále někam spěcháme a to někdy tak, že nám cosi proklouzne mezi prsty, třeba hezká chvilka.
Díky za hezké komentáře
To se mi líbíTo se mi líbí
Souhlasím a také se divím, kam stále všichni tak pospíchají? Především ty starší, kolikrát říkám, že asi do rakve. Já vím, blbý, ale je to tak. Já si taky užívám každou chvilku a pokud bych třeba zaspala a měl by mi ujet vlak, tak jede další, ne?
To se mi líbíTo se mi líbí
Svatá pravda 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
A na konci jsem čekala happy end – jak stojí ON na tom nádraží a nechal si ujet vlak, aby mohl být s tebou.
Ale jsi realistická a vracíš mě zpátky ze země snů… to neuškodí.
Přesto, pěkné povídání o tom, co je a co není důležité.
Jdu si přikousnout chlebík s máslem a salámem… a budu se učit sledovat svět zpod přimhouřených očí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, Vendy, není to špatné takto sledovat svět!
To se mi líbíTo se mi líbí
Já bych byla moc smutná. Asi nejsem vubec rozumná. Píšete moc pěkně. Děkuji a přeji pěkný den.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za pochvalu 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Vidím, že ta Pavlova věta, která se nám všem tak líbila, tě inspirovala ke krásné minipovídce. Cítím z ní ten klid a sluníčko, malý okamžik, zachycený do tvého psaní. Nadi, prosím, zopakuj mi, jak se jmenuje ta tvoje knížka – hned příště se po ní podívám.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nepravidelný deník české rentiérky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji, už si to píšu na seznam toho, co NUTNĚ potřebuju.:)
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc pěkné. Úprk na vlak už mám dnes za sebou, jen jsem neodpádil od žádné dívky, která by pak musela vzít zavděk turisťákem :-). Někdy ale docela stačí, že člověk prchá na vlak sám před sebou, s čímž mám bohaté zkušenosti.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za pěkný komentář, někdy fakt člověk utíká sám před sebou, ale je dobrý, když se zase dožene 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Bývaly časy, kdy bylo v kursu „Dohnat a předehnat!“. My to někdy praktikovali s kamarádem z penzionu na našich výpravách do města, akcím jsme říkali „Na smolíky“.To na ulici jsme doháněli nějakou vyhlídnutou, kterou jsme vzápětí předehnali, jak jsme si netroufli. Od toho vznikl název těch slavných výprav, směřujících tehdy obvykle do Svíčkárny (nahoře ve Slovanským domě).
Smolíkama byly samozřejmě ty pěkné holky, když nás neulovily. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Dobrá vzpomínka, tady to vypadá, že jsi, Břetislave, byl taky pěkné číslo 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
To slůvko „taky“ mám chápat jako přiznání se k podobnému? Ale že se ptám, vždyť leccos jsem se o tom dočetl.. 🙂 Já pěkné číslo ani moc nebyl, to jen rád bych byl. Asi vrozená plachost mi vyhlášeným číslem být nějak nedovolovala. Dodatečně se mi nějakou dobu z podvědomí vynořují mlhavé rozvzpomínky, jestli já jsem tehdy na chodbbách v tom HDP přece jen nevídal někdy jednu takovou, za kterou se mužští otáčejí.. no, je to hodně nezřetelná (bohužel) vzpomínka, když jsem tehdy tam zažíval jiné, hlavu zatěžující chvíle, které patrně ono otáčecí nutkání časem potlačily. Ani nevíš, jak bych rád ty otáčecí představy viděl nanovo zpětně zaostřené: 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem byla číslo na střední škole, docela jo, ale však už mě znáš, Břetislave 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Čas je potvůrka a lidi si ho pro sebe nechtějí udělat. Můžou, ale nechtějí… Co si budeme povídat! Ale sama v lese, to bych se bála! Co když dívka potkala falešného myslivce s falešným psem? Nějak rychle se vytratili. Ale taková svačina v přírodě, ta má chuť!! Nakonec všechno dobře dopadlo a možná, že i ten myslivec byl pravý…
To se mi líbíTo se mi líbí
No, Heleno, jeden můj kamarád konstatoval, že si představuje jiný konec a myslivec tam hrál dost podstatnou roli 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jednou takhle v lese, položil jsem si otázku – jestli je vhodná chvíle na lásku. Bohužel v časové tísni zahoukal vlak – samozřejmě někde v dálce a romantická chvíle změnila se v časovou tíseň. Nakonec vlak neměl zpoždění – to je jenom tak pro úplnost. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky dobrý, fossilx!!! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky si myslím že myslivec sehrál svou roli. Přece nekoukal na pejska jak jí svačinku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Jistě, že sehrál. Byl to převlečený čert.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc pekne. Jak jinak. Velika nadeje, pohoda a nostalgie. Co vic? Nadeje neumira. Je clovek v pokrocilem veku schopen bourlivych vasni? Rekl bych, ze nam Nad’a nestarne, ale zraje v romantickou spisovatelku minitur. Kazdy druh talentu je veliky dar. Pro vericiho od boha, pro nevericio od prirody. Dekuji, Nad’o, za ochotu, s jakou se s nami o tento veliky dar delis. Dennis
To se mi líbíTo se mi líbí
Škoda, že jste, Dennisi zareagoval až teď. Odpověď na Vaši otázku se již od ostatních asi nedočkáme. Díky za milý komentář.
To se mi líbíTo se mi líbí
Přidávám se k panu Dennisovi. Taky se mi líbíte.
To se mi líbíTo se mi líbí
moc pěkné, jen doufám, že to není tvoje osobní zkušenost, nýbrž umělecká invence.
To se mi líbíTo se mi líbí